Návraty po česku

Aneb "nevstoupíš dvakrát do téhož zavlažovacího kanálu".

Kdo by se ve zralém věku nechtěl stát puberťákem a znovu (a lépe) prožít ty bezstarostné dny, školní výlety a excelentní výstupy před maturitní komisí? Podobná touha možná přepadne leckoho - ten šťastnější jí však odolá. Tak schválně:

Může se paní Vondráčková znovu stát jedním z Golden Kids? Může ... tak napůl. Golden ano, kids ztěží.

Může se Stanislav Gross znovu ucházet o svůj podíl v našich hearts and minds? Určitě ano, jenže to nejspíš skončí u podílu v plakátovací společnosti.

Může se dobrodruh Buffalo Bill vypravit k stáru do světa, aby mu zprostředkoval kus Divokého západu? I když bude mít skutečné koně, skutečné Indiány a lasa, z Divokého západu se mezitím stal ... cirkus.

Nepřeji Václavu Klausovi sestup z hradního piedestalu dolů do výkonné politiky. Nepřeji mu to kvůli němu samotnému. Při svých schůzkách s Milošem Zemanem si může namlouvat, co chce. Ani Zeman, ani Klausova družina nefungují jako kritické prostředí pro svého guru. Do virtuálního světa ve stylu Troškových pohádek se nedostane nic, co by narušilo idylický obraz - a pokud snad ano, říše se neprodleně začne bránit útoku Mordoru.

Nepřeji Václavu Klausovi, aby se znovu dostal do denního politického soukolí. Nepřeji mu tu smršť, jež se třeba spustí na internetových diskusních fórech, které Lidový dům vyhodnotí jako klíčové pro náladu ve Středozemi.

S jistými chybami, s jistou důstojností, hraje pan Klaus roli krále. Na jiné role tu máme třeba ... Bolka Polívku.