Pozitivní zpráva: máme tu globalizaci

Copak, Vy nesdílíte moje přesvědčení, že nám globalizace k něčemu je? Že Vás to až zas tak nechytlo? Že Vám to nezlepšilo náladu, nedodalo novou chuť k životu, nebo aspoň k jídlu? To je asi tím, že žijete v Čechách. Pokud byste dleli na karibském ostrově Hispaniola, konkrétně v jeho západní části, byli byste na tom jinak.

Protože jenom díky globálnímu zpravodajství a technice s globálním dosahem mohou desetitisíce Haiťanů doufat, že přežijí další týdny a roky a že se v jejich zemi nebude konat něco, co evropská města zažila snad někdy naposledy za morových ran.

Přírodní katastrofy, ale i epidemie a ničivé války, zažil svět nesčetněkrát. Za velkých zemětřesení nebo záplav vždy umíraly až statisíce lidí. Pokud ke katastrofě došlo před 500 lety, byla zde možná poloviční či třetinová hustota obyvatelstva, a nestavělo se z betonu (dřevěné chatrče shozené zemětřesením jsou milosrdnější ke svým uživatelům než zděné stavby - haitské slumy dopadly lépe než bohatší čtvrti). Hlavně ale neštěstí nevyburcovalo svět, nepřijela žádná pomoc a nevybíraly se peníze, které by zemi nebo oblasti pomohly v následujícím období.

A to se teď děje. Beton, který v Port-au-Prince zabíjel, ke svému rozšíření globalizaci nepotřeboval. Desítky miloónů dolarů vybraných po světě pro Haiti a letadla s pomocí, přistávající na zdejším letišti, ano.